Půlnoc vznikla v roce 1988 na troskách tehdy se rozpadlých legendárních The Plastic People Of The Universe. Pět let poté se v roce 1993 rozchází i Půlnoc, aby v roce 2011 v pražské Akropoli jednorázově připomněla nedožité šedesátiny svého zakladatele a hudebního skladatele Mejly Hlavsy. Nadšená odezva publika poslala kapelu na koncerty ještě na přelomu let 2011/2012 – a pak následovalo občasné hraní i v následujících deseti letech, nicméně však skutečně výjimečně či u nějaké slavnostnější příležitosti či pravidelné festivaly jejího vydavatele, Guerilla Records.

Ale čas se nachýlil a kapela dospěla k rozhodnutí, že i tehle příběh je zapotřebí důstojně ukončit. Vzhledem k velké vytíženosti většiny členů v jiných skupinách (i to je jedním z důvodů tohoto rozhodnutí) se uvolnilo jen pár termínů v dubnu a květnu 2022. Vyvrcholení bude koncert v pražském Paláci Akropolis, kde zahraje ve čtvrtek 12. května.

Odehraje set zhruba 15 písni, které tvořily jádro jejích repertoáru před rokem 1990, doplněný o několik skladeb z let pozdějších. Půlnoc vystupuje v původní, ještě „předrevoluční“ sestavě se zpěvačkou Michaelou Antalíkovou (dříve Němcovou), zesnulého Milana Hlavsu nahradil na postu basového kytaristy Petr Kumandžas (původní bubeník Půlnoci, dnes basa a zpěv u Jolly Joker), dále Josef Janíček (klávesy, zpěv, Plastic People), Jiří Michálek (bicí, Echt!), Jiří Křivka (kytara, ex Zikkurat), Tomáš Schilla (violoncello, zpěv, Echt! Krch-Off band). Po dlouhé odmlce tak můžete naposled uslyšet písně jako je Kanárek, Podivná je podivná, Dopis, Údolí ohně, Nikde nikdo, Je to nebezpečný, Muchomůrky, Hochu zlatej a řadu dalších…

Koncert zahájí krátká projekce dokumentu z turné Půlnoci v roce 1989 po USA a jako první vystoupí Psí vojáci Tribute (Marek Mikuláše, piano/zpěv, Rosťa Glazer, basová kytara a Jan Petržilka, bicí). Domovskou kapelou hudebníků je sice kvartet Furt rovně (Louny, 2007), který jako přídavek občas dal Chce se mi spát, nebo Žiletky, protože hudba Psích vojáků je ovlivňovala po celou dobu. Když nás Filip Topol opustil, kapela nacvičila hodinový repertoár psích písní, ale jak sami zdůrazňují, nejedná se o revival, protože dělat revival tak unikátní kapele je absurdní. Nicméně ty písně hrají s hluboku pokorou a drží se v rámci možností i původních aranží. Hrají velmi zřídka, pár koncertů jim ještě udělal Romek Hanzlík a sami pozůstalí hudebníci z Psích vojáků na jejich koncerty chodí a kapele drží palce. A při pohledu na divoké kreace Marka Mikoláška za piánem si nelze na Filipa skutečně nevzpomenout. Více než důstojný úvod koncertu, věnovaný Mejlovi Hlavsovi. Dobří přátelé Mejla Hlavsa a „korunní princ undergourndu“ Filip Topol se tak po letech potkají na jednom jevišti ve svých písních.