pondělí 9. 2.
MURCOF /MX
19:30, Velký sál
dočasně mimo provoz

info
Elektronický mág Murcof poprvé do Čech s vlastním programem.

Atmospheric sample-based electronica V Barceloně žijící elektronický skladatel Murcof u nás hrál již letos v únoru jako host švýcarského trumpetisty Erika Truffaze. Jeho tvorba ovšem pokrývá mnohem širší spektrum – od soudobé vážné hudby až k ambientním projektům i k popu. Po svém letošním pražském koncertě například plánuje vystoupení v elitním londýnském sále King's Palace s francouzskou pianistkou Vanessou Wagner a skladbami Johna Cage, Philipa Glasse a Arvo Pärta. Ostatně, svým minimalistickým přístupem bývá s Pärtem někdy srovnáván, zatímco Erik Truffaz zas poukazuje na Murcofovu spřízněnost s americkým trumpetistou Jonem Hassellem. Murcof je zářným příkladem toho, jak moderní technologie posouvají hranice mezi žánry a vytvářejí zcela nové tvůrčí disciplíny. Murcof je původem ze severní pohraniční oblasti Mexika, kde se protínají hispánské a anglosaské vlivy s kulturou místních Indiánů. Narodil se jako Fernando Corona v Tijuaně, tedy v místech kde začíná poloostrov Baja California, který je jižním pokračováním americké Kalifornie. Jeho otec zpíval, hrál na akordeon a ve sbírce měl nahrávky Bacha i Beatles. Na základní školu chodil Fernando v San Diegu, které leží těsně nad americkou hranicí, a v jedenácti letech mu poprvé učarovala elektronická hudba. Kamarád jeho otce mu přinesl kazetu s albem Oxygène od tehdy velmi populárního Jeana Michela Jarre. Brzy přišly další posluchačské zážitky, urychlené bouřlivým rozvojem zvukové technologie: adaptace Bacha na Moogův syntezátor a nahrávky německé elektronické scény, zvláště Tangerine Dream. V patnácti dostal Fernando klávesy Casio, které umožňovaly samplování, poté profesionální syntezátor Kawai a jeden z prvních hitů na poli domácích computerů, Commodore 64. Jako teenager komponoval skladby ovlivněné Kraftwerk a od jednadvaceti hrál na klávesy v místní kapele Sonios, která se stala kultovní senzací v Mexiku i Latinské Americe. Po prvotním okouzlení britským progresivním rockem objevuje moderní vážnou hudbu: Iannise Xenakise i György Ligetiho, a jako další vlivy uvádí i skladatele z tehdejšího Sovětského svazu, kteří byli v konfliktu s mocenskou strukturou – např. Giya Kancheli, Sofia Gubaidulina či Alfred Schnittke. Vedle hry na violoncello v Mexiku Corona studoval i zvukové inženýrství v Kalifornii, a roku 1999 definitivně odchází od Sonios a plně se věnuje čistě elektronickým projektům. Tím prvním je Terrestre, v němž zasazuje samply z latinskoamerických vinylů do vizionářského ambientního kontextu – a získává dokonce pochvalu vlivného britského časopisu Wire: „Navzdory etnomuzikologickým ambicím neobsahuje Terrestre žádná latinská klišé.“ Na popud svého kolegy Gustavo Santaolally ze světově populárního Bajofonda natáčí remix Kronos Quartetu a dokonce i Milese Davise. V Praze tentokrát vystoupí sólově, na rozdíl od loňského představení Being Human Being s Erikem Truffazen a projekcemi to bude čistě elektronický koncert.


 
Doporučujeme