Michelle Gurevich se vrací do Paláce Akropolis

Její díla jsou přirovnávaná k práci Leonarda Cohena a recenzenti popisují její neuvěřitelně romantické a melancholické nahrávky jako pomalý rock nebo lo-fi pop. Hudba Gurevich jednoduše hypnotizuje a zasahuje do nejhlubších zákoutí lidského vnímání. Není divu, že práce Michelle často využívají režiséři a producenti televizních reklam.

Sedmé album Michelle, vytvořené v ložnici – It Was the Moment – nezklame ty, kteří očekávají nový soundtrack pro svou temnotu a saudade. Možná jde dokonce o její dosud nejzranitelnější a nejvýraznější dílo, což není překvapivé, protože vznikalo v období smutku a psychické nestability. V těchto písních je nová úroveň emocionální odevzdanosti, která potvrzuje její místo v linii dramatických chansonniérů. Témata zahrnují fatalistické poddání se vášni, pomíjivost setkání, ztrátu matky a domova, konec světa i ztrátu rozumu – v tom nejlepším i nejhorším smyslu. Michelle zde nabízí celou svou zvukovou paletu – od temného lynchovského realismu přes elegantní humor až po královnu epického melodramatu.

S koncerty, které se pravidelně vyprodávají ve městech jako Istanbul, Berlín, Varšava či Athény, si Michelle vybudovala specifické publikum zahrnující východoevropskou diasporu, berlínskou queer scénu i posluchače s chutí pro melodramatickou baladičnost ve stylu Charlese Aznavoura, Zekiho Mürena a Nikolaje Sličenka. Ačkoli její koncerty zahrnují více živých prvků a sestavu hudebníků, nadále si své desky produkuje a vydává sama, čímž si zachovává intimitu a jednotnost výrazu – z její ložnice až k vám. Jde o žánr založený částečně na melodii a stylu, ale především na charakteristickém fatalisticko-oslavném přístupu k psaní písní.