Rozkládám se a znovu skládám, stále měním tvar. Hledám, co jsem a co mě formuje, co mění mou strukturu. Pluji a někdy ulpím na skle, jímž jsme odděleni. Co s námi dělá izolace a kdo od koho je vlastně oddělen?
Tlak se mění ve vlnu, pohyby v obrazy, dopady ve zvuky, hladina v mihotavé záblesky.
Performance na pomezí tance, výtvarné instalace, fashion a vzdušné akrobacie v živém hudebním doprovodu ultrazvukových delfíních frekvencí.
Koncept, performer: Eliška Brtnická
Sound design, performer: Stanislav Abrahám
Light design a technika: Vlado Veleta, Prokop Vondruška
Kostýmní spolupráce: Petra Vlachynská
Produkce: Eva Roškaňuková
Scénografický objekt je převzat z inscenace Nesnesitelná tekutost bytí
Ve spolupráci s Vítem Neznalem a Di.vak z.s.
Za podpory hl.m.Praha a Ministerstva Kultury ČR
O Elišce Brtnické Eliška Brtnická vystudovala obor nonverbální divadlo na pražské HAMU, kde v roce 2018 dokončila doktorské studium. Absolvovala roční kurz cirkusové dramaturgie na prestižní cirkusové škole CNAC v Châlons-en-Champagne. Ve své tvorbě se zaměřuje na vizuální stránku představení, site-specific a performance s prvky dokumentu.
