Metalcore v rukou Northlane má vizi budoucna
Metalcore (např. spolu s djentem) jako jeden z mladších žánrů poměrně záhy ukázal své limity. To se trendům stává, zkomírají. Co však interpretům plánujícím setrvat v jeho proudu zbývá? Buď se spolehnout na svou tvůrčí kreativitu, nebo začít experimentovat. V Sydney roku 2009 založený kvintet má před vydáním páté desky „Alien“ a v pozici jedné z nejnadějnějších mladých metalcore kapel stále drží prapor hrdě nad hlavou. Proč? Nenásledují hlavní proud, nesnaží se pro sebe jen tak za nic urvat kus slávy.
Předchozí desky tak nabídly metalcore jako otevřenou platformu pro mnoho podob a tváří. Jistě, i Northlane používají čisté melodické zpěvy, avšak necítíte u nich tu nutnou potřebu ho mít, a tak ho neslyšíte jen v pasážích, kde by „měl“ být. On v jejich tvorbě má své opodstatnění. A sedí tu. Je pak už jedno, zda jde o techničtější úsek, djentem okovanou hradbu nebo jemný progy rock. Náladovost se s místy náročnějšími party neruší, kvintet má navíc cit pro „písničkářství“ (což sem tam může vyznít jak srážka Tesseract s Deftones), ačkoli nesahá po klasických šablonách. Přirozeně, s citem a vlastním rukopisem. Že by v tom tkvěl klíč jejich úspěchu?
Tak či tak, až v srpnu nám „Alien“ napoví, kam se družina ze Sydney vydá. Jisté je, že jejich koncert s progresivně laděným doprovodem kapel SILENT PLANET a VOID OF VISION bude stát za to.
