Německý hudebník Ulrich Schnauss bude hostem dubnového večera Music Infinity a pozve návštěvníky Paláce Akropolis na výlet do své psychedelické utopie, v níž se potkávají melancholické plochy rockového žánru shoegaze s euforií raveové horečky. Schnauss se na hudební scéně pohybuje už sedmnáct let a jeho nahrávky pro značku City Centre Offices výrazně ovlivnily současnou dreampopovou generaci. Ojedinělý večer v Paláci Akropolis doplní ještě japonský hudebník Yasuhiko Fukuzono aka projekt aus, hvězda tamní elektronicko-akustické scény a šéf respektované tokijské značky flau.
Že elektronická taneční hudba a kytarová psychedelie můžou najít společnou řeč, dokazuje hudba berlínského producenta Ulricha Schnausse, který 4. dubna dorazí do Paláce Akropolis. Jeho skladby zhudebňují náladu ranního rozbřesku, v němž se paprsky slunce marně snaží prorazit mlžný opar. Vzdušné melodie elektrické kytary se koupají v zasněných ambientních plochách a občas se k nim přidá tlumený taneční rytmus. Rodák z přímořského městečka Kiel získal své první zkušenosti na klubové scéně v polovině devadesátých let, kdy pod jmény jako View to the Future či Ethereal 77 produkoval éterický drum'n'bass. Bylo to ale až album Far Away Trains Passing By, které v roce 2001 vydal na City Centre Offices pod svým občanským jménem, na němž poprvé dostala zelenou jeho láska k snivým kytarovým stěnám kapel jako My Bloody Valentine, Slowdive nebo Chapterhouse.
Silný vliv kytarového žánru shoegaze na Schnaussově přelomové desce A Strangely Isolated Place z roku 2003 a následná exploze podobných nahrávek (M83, The Radio Dept.) dokonce přiměla hudební novináře k zavedení nové žánrové škatulky „nu-gaze“. Respektovaný webový portál Resident Advisor zařadil desku mezi mezi padesátku nejdůležitějších počinů nulté dekády a Schnauss dostal možnost remixovat skladby Depeche Mode, Death Cab For Cutie či I'm Not a Gun. Kromě vlastních desek a kolaborací také pět let působil jako klávesista indierockové skupiny Longview a spolupracoval s žánrově spřízněnými kapelami A Shoreline Dream či Engineers. To už však pobýval v Londýně, kde také dostal nabídku od značky Independiente, pro kterou pak vzniká i jeho třetí album Goodbye v roce 2007. Poté vychází jeho spolupráce s hudebníkem Jonas Munk (Manual) v roce 2010 a o dva roky později také s kytaristou Mark Petters (Engineers). Nejnovější Schnaussovou nahrávkou je letošní album z ledna A Long Way To Fall, na němž se vrací k zádumčivým motivům svých prvních desek a dokazuje, že pokud jde o emotivní elektroniku, nemá žádnou konkurenci.
Druhým vzácným hostem aprílového večera Music Infinity bude japonský hudebník jménem Yasuhiko Fukuzono, který vystupuje pod uměleckým jménem aus. Hvězda japonské elektronické hudby má za sebou devět sólových desek, na kterých spojuje delikátní sonickou architekturu se zvuky každodenního života. Největší proslulosti dosáhla hned jeho debutová nahrávka Lang z roku 2005. O tři roky později se dočkala i remixového zpracování, na němž si na skladbách aus s chutí smlsli třeba Joshua Eustis z Telefon Tel Aviv a nebo právě Ulrich Schnauss. aus rád objevuje zvuky prostředí, které s chutí vsazuje do nových souvislostí. „Rodí se přitom příroda zcela nového druhu," prozrazuje svoji metodu. Ať už jsou to úryvky hudby z televize, sny, vzpomínky nebo nepopsatelné pocity, vzniká z nich originální magická hudba. Yasuhiko Fukuzono alias aus také provozuje label flau sídlící v Tokiu, na němž vydává řada předních alternativních interpretů, mj. také Sylvain Chauveau či skupina The Boats.
