Zatímco první písemné zmínky o obcích na Horňácku jsou staré kolem 700 let, osidlování oblasti dnešního Banátu započalo na začátku 19. století. V té době oblast tehdejšího Sedmihradska patřila pod rakousko – uherskou vládu. Nejprve přišli z Čech těžit dřevo, později hlídali hranice kolem Dunaje. Pro živobytí museli vyrubat lesy, obdělat pole plná kamení. Tato schopnost být soběstačný, jim vydržela i přes války a období komunistického Rumunska. Práce na hospodářství a víra, bylo to jediné co po staletí měli. V tom se dlouho nelišili od obyvatel opačného konce celého karpatského masivu Horňácka, kde do 20. let minulého století, než postavili železnici spojující Moravu a Slovensko, žili lidé také v určité izolaci. Blízkost správních a náboženských center, jako je Střážnice a Velehrad, ale vedlo k tomu, že muzika a zpěv byla vždy součástí jejich života. Drsné ruce sedláků a dřevorubců, přetavily melodie do specifického hudebního projevu, který spojili s přímočarou poetikou vlastních textů, které byly jakousi kronikou jejich života. To vše se předává z generace na generaci dodnes, ale to už je potřeba slyšet…
