Často se zapomíná, že i praotcové taneční hudby Kraftwerk začínali jako rocková kapela, která se musela úplně obejít bez sekvencerů. Vrátit techno ke svým kořenům – k repeticím holým grooveů se snaží berlínské trio Brandt Brauer Frick, které hrdě spojuje tradici německého psychedelického rocku s klubovou kulturou. „Techno hrané na živo“ je nicméně přívlastek, který hudbu BBF charakterizuje jen velmi obecně a nechává stranou všechno to zvukové dobrodružství, které přitom pánové zažívají.
Daniel Brandt, Jan Brauer a Paul Frick se dali dohromady v roce 2008 a každý z nich měl už tehdy za sebou několik nahrávek ze škatulky klubové hudby. Pro společný projekt se ale rozhodli zkusit něco úplně nového. Jejich debut You Make Me Real (2010) byl revolučním počinem, kterým rozcupovali všechny příručky o tom, jak se dělá taneční hudba. Žádné počítače, jen bicí, groovebox a staré klávesy. Rozšířená verze debutu nazvaná Mr. Machine (2011) upgraduje původní trio dalšími akustickými instrumenty, až se zrodil na desetičlenný Ensemble, jehož styl se už blíží soudobé vážné hudbě. Sebevědomé rozkročení mezi hudebními světy je pro Brandt Brauer Frick absolutně přirozené a oni nemají problém koncentrovat na Glastonbury či Sonaru, v Berghainu a ani na Montreux Jazz či v Centre Pompidou.
Oproti preciznímu skladatelskému přístupu druhého alba je pokračování v podobě nahrávky Miami (2013) mnohem spontánnější a hlavně Brandt Brauer Frick poprvé využívají služeb vokalistů. Jamie Lidell, Nina Kravitz, Om'Mas Keith či Gundrun Gut dávají projektu písničkovější tvář, nicméně současná koncertní podoba BBF se vrací k syrovému minimalismu jejich debutu. V záři vizuálů inspirovaných hnutím Fluxus stojí na pódiu znovu jen trio a svými repetitivními groovy hledá duši v strojovém rytmu techna.
Jejich taneční hudbu dělanou bez sekvencerů doplní české kvarteto Orlak, v němž se potkávají Tomáš Dvořák (Floex), Filip Míšek (Dikolson), Jirka Libánský, Carl Warwick. Jejich kosmické elektronicko-akustické kompozice vychází z improvizace a minimalismu.
