Lucy Kruger & The Lost Boys je art-popová formace s jemně hlučným okrajem, která se vyznačuje otevřeností vůči neustálé proměně zvuku. Kapelu založila v roce 2015 jihoafrická zpěvačka, kytaristka a autorka písní Lucy Kruger, která se po přesunu do Berlína v roce 2018 obklopila hudebníky sdílejícími stejnou citlivost k napětí mezi tichem a výbuchem. Jejich hudba osciluje mezi introspektivní křehkostí a syrovou intenzitou, mezi šepotem a výkřikem – vždy s důrazem na tělesnost a emotivní přítomnost zvuku.

Naživo kapela vytváří hypnotické a fyzicky pohlcující prostředí, kde se intimita střídá s divokostí. Výrazný hlas Lucy, který se pohybuje mezi zranitelností a vzpurností, doplňuje pevná souhra členů Liú Mottes (kytara), Jean-Louise Parker (viola), Gidona Carmela (bicí) a Andrease Bonkowského (basa). Jejich tvorba bývá přirovnávána k PJ Harvey, Sonic Youth nebo Nicku Caveovi.

Po úspěšné trilogii Tapes (2019–2022) následovalo album Heaving (2023), v němž se zvuk kapely posunul k ještě instinktivnější, téměř rituální poloze. O rok později přišlo intimní, lo-fi album A Human Home, zkoumající propojení, blízkost a sounáležitost. V roce 2026 chystají Lucy Kruger & The Lost Boys vydání své sedmé desky Pale Bloom – zářivé a emotivní nahrávky, která v posluchači rezonuje jako probouzející se touha.

Joanna Gemma Auguri, narozená v Polsku a usazená v Berlíně, v sobě spojuje jemnost, sílu a melancholii. Její album Hiraeth, 2024 (velšský výraz pro touhu po domově, který už neexistuje) je hluboce osobní cestou mezi nostalgií a nadějí. Po letech hraní, skládání a kurátorování berlínské scény (včetně legendární Bar25 či série „The Saddest Music in the World“) se Joanna uzavřela do vlastního světa, aby vytvořila dílo, které překračuje hranice žánrů. Album vzniklo ve spolupráci s producentem Ingem Kraussem (Conny Plank Studio, Candy Bomber) a zaznamenává akustický i emocionální vesmír plný bicích, kontrabasu, slide kytar, smyčců i dechů. Zásadní je však Joannina charakteristická kombinace hlasu, akordeonu a citlivé dramaturgie, která zůstává křehká i v monumentálním aranžmá. „Hiraeth je snem nevědomí, místem útěchy, kde nevyřčené nachází tvar,“ říká Joanna. Hostuje zde mimo jiné britská herečka a hudebnice Keely Forsyth. Výsledkem je nahrávka, která dokáže utišit i rozrušit zároveň – jako vzpomínka, kterou nelze zapomenout, a sen, z nějž se nechceme probudit.