pondělí 20. 1.
PAOLO ANGELI + TARA FUKI
19:30, Velký sál
dočasně mimo provoz

info

Paolo Angeli – Preparovaná kytara ve službách Radiohead,Bjork i Ivy Bittové Hráčskou technikou zcela jedinečný kytarista ze Sardinie náleží do stejné kategorie velkých improvizátorů jako Pat Metheny či Fred Frith. Hraje na preparovanou kytaru vlastní konstrukce s 18 strunami, přídavnými pružinami a pedály, výsledek zní jako malý orchestr. Na posledním albu 22.22 Free Radiohead slavnostně uvedeném v newyorském Kennedy Centru zpracoval Angeli hity Radiohead do podoby, která imponovala samotnému vedoucímu skupiny, další novinkou je live album natočené s Ivou Bittovou v pražské Akropoli.


Projekt 22.22 Free Radiohead se rodil během koncertní šňůry. "Ve volných dnech jsem trávil noci dlouhými improvizacemi – a když jsem jednou mrknul na hodiny, ukazovaly právě 22: 22. Ráno jsem snídal s hudbou Radiohead, během turné se mi do paměti otiskly zvuky prostředí, sardinské polyfonní sbory i autentické flamenco. Pár měsíců později, na ostrově u jižní Sardinie, se na mě z radia hrnula hudba ze severní Afriky. To byla odpověď na kterou jsem čekal: hudební road-movie mezi Radiohead, Sardinií a arabskými vlivy. Psychedelické fantazie, jazzový feeling a cikánské rytmy. To vše dokážou struny mé kytary zpracovat. " Angeli svůj nástroj označuje "preparovaná kytara", což evokuje "preparovaný klavír", vynález už nežijícího amerického experimentátora Johna Cage. Ale zatímco Cage mezi struny vkládal kovové či jiné předměty, aby z klavíru získal perkusivní tóny, Angeliho úpravy jdou mnohem dál a jeho tvorba je propojením tří rovin: hráčské, kompoziční i nástrojářské. Angeli mění nastavení v průběhu skladby pedály, střídá hru prsty a smyčcem, rejstřík zvuků se posouvá od kytary přes violoncello až po perkuse. Stavbu tohoto nástroje si u něj objednal dokonce Pat Metheny. Angeli patří k avantgardistům, kteří natáčejí pro britskou značku ReR a ta má vazbu i na hráče z Česka. Zkomponoval operu s kytaristou Fredem Frithem, vystupuje s americkým bubeníkem Hamidem Drakem i japonskou houslistkou Takumi Fukushimou, který natáčel s Josefem Ostřanským a Vladimírem Václavkem. Vyrůstal na Sardinii v hudebně inspirativním prostředí. I když nejznámějším žánrem ostrova je sardinská polyfonie, neméně významná je tradice zpěvu s kytarou "canto a chitarra". Ta je unikátní díky způsobu hry i konstrukci nástroje – na Sardinii jsou běžné obrovité kytary s kovovými strunami. Paolo Angeli tuto tradici studoval u mistra lokálních stylů Giovanni Scanu a posunul ji do světového kontextu.

Tara Fuki Hudba dua Tara Fuki je naprosto svébytná (své kořeny má ve společných improvizacích, které jsou postupně hlouběji propracovávány), křehce dynamická a výrazově nesmírně bohatá. Obohacená o otisky různých hudebních stylů s příchutí dálek, vytváří originální krasohled ženského nitra. Jejich písně pro dvě dřevěná těla, protkaná mazlivým zvukem polštiny, vytváří na první poslech křehkou pavučinu tónů, která se mávnutím smyčce dokáže měnit v nebezpečnou past. Od svého vzniku slaví Tara Fuki koncertní úspěchy po celé Evropě (Urkult festival 2018 ve Švédsku, Waves festival 2017 v Dánsku), Střední Americe (Eurojazz festival 2018 v Mexiku) či v Egyptě (Cairo jazz festival 2016). V letech 2005—2007 Tara Fuki prezentovaly Českou republiku

dětským představením Kapka ve Francii. Za svou hudbu obdržely ocenění české Akademie populární hudby v kategoriích Alternativní hudba-world music a Objev roku za rok 2001 a v kategorii World music za rok 2007. V roce 2007 vystoupily jako první česká kapela na mezinárodním hudebním veletrhu WOMEX ve španělské Seville. V roce 2015 získaly cenu odborné poroty na showcasovém festivalu Czech music crossroads. V příštím roce kapela oslaví 20 let a připravuje novou desku. Na své poslední řadové desce Winna se duo opět vrací ke svým kořenům: k čistým a křehkým písničkám, bez hostů, bez elektroniky… jen dvě cella, dva krásné hlasy a dvě svébytné dámy.


 
Doporučujeme