PETROUCHKA
V pořadí deváté autorské představení TNF je opravdovým milníkem v tvorbě souboru. Herecký výraz se vyznačuje lehkostí, bravurou, zdrženlivostí v mollové tónině strhujícího osudového příběhu a na hranici dramatické hry a moderního tance se tak dostává s jednoduchou funkční scénografií do fascinující divadelní symbiózy. Samotná inscenace má podobu vyprávění o životě úspěšného básníka Petra Bogdanova, který přemítá nad dosaženými sny a tuší, že představy, které má, se mu nepodaří již uskutečnit. Teatr Novogo Fronta se tak pokusil odkrýt téma konečnosti lidského života, a tím naznačit určité preference v hierarchii hodnot každého z nás. Neboť neustále přehodnocování tohoto žebříčku je poznáváním smyslu života. Básník Petr Bogdanov píše poému, zdá se že se jedná o poslední dílo v jeho životě. Ve vzpomínkách se vrací do dětství a odlehčenou žertovnou formou se snaží popsat tragičnost a nezvratitelnost svého blížícího se konce. Jeho tehdy oblíbená hračka – hadrový panáček Petruška tak ožívá snaží se bojovat za uskutečnění dětských snů Petra Bogdanova. Tragický příběh básníka se tak ojedinělým způsobem prolíná se stejnojmenným burleskním ruským příběhem Alexandra Benoise (na jehož podkladě vznikl slavný balet Igora Stravinského), kde ožívají jarmareční loutky Petrušky, Mouřenína, Tanečnice a Smrtky Zubánovny, která si nakonec Petrušku zabitého v souboji s Mouřenínem odváží na plachetnici do říše zapomnění a stejně jako Cháron s umírajícím básníkem Petrem Bogdanovem po autonehodě odplouvající přes řeku Léthé nenávratně do hlubin země. Představení PETROUCHKA je osobitou a působivou výpovědí nejen o křehkosti a konečnosti lidského bytí, ale i o tom jak daleko se posunul současný divadelní jazyk v postkomunistické Evropě od doby pádu železné opony. Vadim Goncharov
