Hlas Anne Frankové Hlas Anne se dotýká strastí i radostí třináctileté
holčičky, donucené se ukrývat ve skrýši zadního traktu domu. Avšak
v hlase deníku nezaznívá pouze Anne, ale veškeré problémy skrývaných
– těch kteří přežili i nepřežili. Život Anne nekončí na poslední
stránce, ale v koncentračním táboře. Jenomže co víme o odsouzených,
kteří byli donuceni žít svůj neživot? A co víme o ne-životě umučených?
Navzdory propastné prázdnotě se snažíme porozumět; skrze existenci těla, hledání
identity, skrze na první pohled bezvýznamné detaily každodennosti. A právě
v tomto „navzdory" je možné zaslechnout hlasy, jež měly přestat existovat.
Poslední zápisek Anne Frankové ze dne 1.srpna 1944 děsí svou neodkladností:
„ Vytrvale hledám cestu, abych byla taková, jaká bych chtěla být a jaká bych být
mohla, kdyby…Ano, kdyby na světě nežili žádní jiní lidé.“ Po něm zeje prázdno,
jemuž nelze porozumět, zabydlet jej nebo na něj jednoduše zapomenout. Anne
Franková umírá v koncentračním táboře v Bergen Belsenu – nikoliv jako
symbol utrpení vězňů ani ne jako hrdinka nedopsaného deníku, ale jako
třináctiletá dívka, jíž byl násilně ukraden život, její sny, její touhy.
Z tohoto vědomí se odvíjí náš divadelní příběh o dospívající dívce a
jejich zápiscích. Scénář, dramaturgie a režie: Petr Boháč, Miřenka Čechová
Hrají: Miřenka Čechová Hudební improvizace na violoncello: Hanka Suchanová
Hudba: Varhan Orchestrovič Bauer Light design: Martin Špetlík Produkce:
Ondřej Polák Scéna a kostýmy: Ivanka Kanhauserová, Petra Vlachynská
Po představení Spitfire Afterparty na Malé Scéně Paláce Akropolis: HI-FI
