Matador české hudební scény s hlasem, který si nespletete prožívá jedno z nejšťastnějších období své více než čtyřicetileté kariéry. Po turné k zásadnímu albu Soukromá elegie (které před dvěma lety získalo zlatou desku!) a po retrospektivním turné Route 66 k supraphonskému 13CD kompletu předloni vstoupil do Beatové síně slávy… a teď sklízí všechny ty plody a ocenění v sálech od Šumavy po Ostravu, stále častěji vyprodaných. Aktuální šňůra nabízí průřez celou protagonistovou kariérou, publikum se samozřejmě dočká i novinek ze Soukromé elegie a osvědčených písniček ze zlaté éry (Tenhle vítr jsem měl rád, Soukromá cesta do nikam), včetně exkurzů do prehistorie (m.j. Doky, vlaky, hlad a boty). Pospíšilův tenor za bicími jistí hvězda mezi tuzemskými bubenicemi Pája Táboříková (též Jasná páka), elektrickou kytaru krotí Mirek Linhart (YoYo Band, Žáha…), klávesy kapelníka Ondřeje Fencla (Schodiště, Vladimír Merta, Marsyas…) tmelí, rytmiku dotváří zkušený baskytarista Martin Štec (ex-Vltava, I. Hlas). Unikátem na scéně jsou sehrané pětihlasy jako další poznávací znamení současných 5P, semknutých kolem Pospíšila. Generační bariéry rozmetává síla kolektivu, kapela hraje s radostí, byť některé písně jsou starší než někteří účinkující muzikanti. A možná právě proto. Alba aktuálních 5P ověnčují pozitivní novinářské ohlasy, ale i na svou dobu slušné prodeje, v souvislosti s CD Soukromá elegie mnoho recenzentů psalo o „nejlepším albu od dob A nestřílejte na milence“. Turné střídá turné, ročně odehraje L.P. kolem stovky koncertů… Jako by těch křížků nebylo 68, ale dvakrát méně.
Luboš Pospíšil: biografie „Se svým naléhavým přednesem nemá u nás mezi zpěváky konkurenci,“ napsal v recenzi na Pospíšilovo best of album publicista Leoš Kofroň. Luboš Pospíšil zahájil svou hudební pouť v roce 1969 v řadách populárního C&K Vocalu a brzy se stal jeho nejoblíbenějším členem. Zásadně se podílel např. na průlomovém albu Generace, zejména v druhé půlce sedmé dekády se ale stále častěji prosazoval s písněmi, které z tvorby mateřského souboru vybočovaly a paralelně jezdil po tuzemských sálech sám s kytarou. Na první sólovou desku si musel Pospíšil z dobových důvodů počkat až do roku 1983, uzrála ale jako nejlepší víno. LP Tenhle vítr jsem měl rád se ve své době stalo bombou. Pospíšilův charakteristický rejstřík v kombinaci s poetickými texty básníka Pavla Šruta přinášel zcela unikátní styl, zpěvák se rázem postavil po bok interpretů typu Vladimíra Mišíka. S novou kapelou 5P, mezi jejímiž členy nechyběl Bohumil Zatloukal (ex-Jasná páka), David Koller nebo Michal Pavlík (dnes Čechomor), vyprodával v letech 1982–88 sály po celé republice. Dvě další řadová alba pokračovala v tradici úspěšného debutu, na sklonku osmdesátých let Pospíšil a Koller podpořili R. Hladíka v na čas obnoveném Blue Effectu. Po roce 1990 Luboš Pospíšil vydal několik dalších alb, nejprve s členy Hudby Praha, později s kutnohorskými muzikanty (Martin Vajgl, Pavel J. Ryba) pod značkami Biograf a LPG. Čas na změnu nastal v létě 2007, kdy se Pospíšil obklopil o dvě až tři generace mladšími muzikanty a na prahu šedesátky se pustil do zásadní etapy pod obnovenou značkou 5P. Tři řadová alba korunovaná aktuální Soukromou elegií (2014) spustila novou lavinu zájmu. Turné střídá turné, výjimkou poslední dobou nejsou ani vyprodané sály… Omlazení 5P omladili svého Luboše, lze směle hovořit o comebacku.
