Výstava probíhající v období mezi vernisáží a dernisáží představení Sladký domov v prostorách foyeru představí další část z monografie Daniela Pešty, která také koresponduje s myšlenkou „sladkého domova“. Ztracené ráje, ztracení andělé ukazují v umělcově vidění designové repliky zařízení „pokojíčků“ bezdomovců, s nimiž hovořil a které fotil.
*+*
Výstavu doplňují dvě asembláže
Sweet Home: Sladký domov – kniha, divadlo, výstava
nová monografie současného výtvarníka – divadlo napsané pro jednu výtvarnou instalaci z knihy, sloužící jako vernisáž a dernisáž – výstava v prostorách Paláce Akropolis doplňující ideu „sladkého domova“ ještě na jiné rovině
- Daniel Pešta a jeho monografie Sweet Home, vydalo nakladatelství Argo
- Rory O’Connor a Eva Slámová: Sladký domov, hraje Dočasná šejkspírovská společnost při Jedličkově ústavu, 22.3. a 11.4. , 19.30 – Palác Akropolis
- Výstava Daniela Pešty: Sweet Home/Ztracené ráje, ztracení andělé – 12.3. – 11.4., foyer Paláce Akropolis.
Při sestavování své výtvarné monografie napadlo Daniela Peštu, že by místo o uspořádání výstavy k vydání knihy stál o „roli“ pro jednu svoji výtvarnou instalaci z knihy Sweet Home a že by ji rád viděl „hrát“ na jevišti. Obrátil se na Evu Slámovou a její amaterské divadelní seskupení Dočasnou šejkspírovskou společnost při Jedličkově ústavu, aby se i se svým píšícím partnerem Rorym O’Connorem o něco takového pokusili a Dočasná šejskpírovská spol. to předvedla místo vernisáže a dernisáže přímo v divadle.
Myšlenka oživit výtvarné dílo na jevišti, a také mít dřív scénu než hru se chytila.
Monografie originálního českého výtvarníka Daniela Pešty (nar. 1959) mapuje autorovu tvorbu za posledních patnáct let, není klasickou výtvarnou publikací, ale jakýmsi obrazovým deníkem autorových vjemů a prožitků, a také návštěvou jeho ateliéru. Hlavní téma jeho tvorby je staré jako lidstvo samo – složitost a absurdita lidského údělu a osamocení uvnitř lidské společnosti – vyjádřené je však výtvarnými prostředky 21. století. Pešta si během posledních patnácti let vytvořil zcela nezaměnitelný rukopis, který některé diváky okouzluje a jiné pobuřuje, nikoho však nenechává lhostejným. Dotýká se totiž choulostivých oblastí života, které bychom raději nechali uložené hluboko v našich nitrech. Pod poněkud drsnou, a mnohdy i odpudivou skořápkou výtvarného obalu se skrývají křehká sdělení, ve kterých můžeme v koncentrované a vizuální knižní podobě nacházet vlastní i jiné příběhy.
Rory O’Connor a Eva Slámová: Sladký domov
Hraje Dočasná šejkspírovská společnost při Jedličkově ústavu
Na počátku této celovečerní divadelní hry byla scéna: starý gauč, stojací lampa, kinetický kolotoče do bytu, krucifix v podobě mumie na zdi. Okno a dveře ven. Toto pokojové zařízení je prostorovou instalací (a tedy i vyrobeno od) výtvarného umělce Daniela Pešty, který projevil nápad tento pokoj uvést do života, vytáhnout ho do divadla na jeviště a podivit se, co by se v jeho uměleckém díle mohlo tak odehrát za příběh. „Sladký domov“ je tedy pokusem o tento příběh: každý rok, už třicet let, se třetí sobotu v květnu schází jedna rodina (otec Bernard, matka Agáta, jejich dcera Robi s manželem Bobem a dva synové Jerry a Vendy i s partnerkami, vnučka Kris, a bůh ví kdo ještě) k focení na tradiční rodinný portrét…, jejž každoročně přichází fotit paní sousedka Damašková. Hra byla kvůli spolupráci autorů napsaná v angličtině a přeložená do češtiny.
Výstava probíhající zároveň v období mezi vernisáží a dernisáží v prostorách před divadelním sálem představí další část z monografie Daniely Pešty, která také koresponduje s myšlenkou „sladkého domova“. Ztracené ráje, ztracení andělé ukazují v umělcově vidění designové repliky zařízených „pokojíčků“ bezdomovců, s nimiž hovořil a které fotil. Výstavu doplňují dvě asambláže vzniklé na starých domácích okenních roletách, symbolicky i ironicky nazvané po svaté Rodině všech Rodin: Marie a Josef.
