První a třetí díl z trilogie Jindřišky Křivánkové a Jany Kozubkové o hranicích ženského těla, snů, touhy a pravdivé přítomnosti.
Skupina kolem Jindřišky Křivánkové, Jany Kozubkové, Lucie Ferencové tvoří dobře sestavené divadelní soukolí.
Charakteristické pro jejich tvorbu je vypjatě pojaté autorství, snaha o reflexi společnosti, mísení žánrů fyzického, činoherního i hudebního divadla. Jindřiška Křivánková byla oceněna v roce 2010 cenou Objev roku festivalu…příští vlna/next wave… za výrazovou jedinečnost a hereckou osobitost v mnoha rozmanitých projektech. Stejnou cenu obdržela v roce 2012 také Jana Kozubková, a to za nasazení, ochotu a schopnost propojovat rozličné nezávislé hudební a divadelní projekty.
LOVCI Inspirováno životem a dílem malířek Jitky a Květy Válových. Dvoupatrový dům. Zahrada se suchou švestkou. V tomhle domě se pro všechny našlo místo, jen mezi ně se nikdo nevešel. Po sedmdesáti šesti letech společného soužití a tvorby jedna ze sester zemřela a té druhé trvalo osm let než začala znovu malovat, než si zvykla sama na sebe, na sebe, jaká je teď. Teprve teď je skutečně sama. Co poutá dva okamžiky mezi nimiž je celý interval, úplná propast, jež odděluje přítomnost a smrt, ona zároveň bezvýznamná i nekonečná mezera, kde je vždy dost místa pro naději?
KONEC KLEMENTAJN oratorium „Pravda je krásná, o tom není pochyb. Stejně jako lež.“ Od rituálu k technoparty. Osamocen mezi všemi. Tematická skladba o tom, že existuje spoustu návodů, jak se ve světě vyznat, chovat se v něm a žít spolu s lidmi. A taky o tom, že většina z těch návodů potřebují revizi. Kdo ty návody vytváří a pro koho? Jen málo z nich lze následovat. A nikdy ne slepě. A taky proč tolik potřebujeme vzory chování, metody a rady, jak žít v dnešním světě. Nejsou ty rady čím dál tím banálnější? Komu, čemu a v co věříme, jakým obrazům, zprávám, novinám. Jakým slovům dnes dáváme zapravdu a co vůbec za pravdu považujeme? Nestal se nám náš svět cizím? Nejsme ztracení, hloupí, bezmezně bezradní? A co když to tak někdo chce? Nestali jsme se sami sobě nepřáteli? O tom, že nejistota nikdy nezmizí, a přesto nejsme povinni žít podle návodu. Oratorium o strachu, manipulaci a obrazech dnešní doby.
Lovci
Režie: Lucie Ferenzová Hrají: Jindřiška Křivánková, Jana Kozubková Choreografie: Jindřiška Křivánková Hudba: Jana Kozubková Scéna a kostýmy: Jana Hauskrechtová Pohybová spolupráce: Halka Třešňáková Pedagogické vedení: Roman Horák Světelný design: Martin Bitala Grafika: Tereza Příhodová Foto: Michal Ureš
Konec Klementajn
Hrají, hudba: Jindřiška Křivánková, Jana Kozubková, Head in Body Scéna: Jana Hauskrechtová Produkce: Magda Juránková Foto: Michal Ureš Grafický design: Mariana Dvořáková Režie: Lucie Ferenzová
