Edith Piaf je nekorunovanou královnou šansonů. Její písně přímo zlidověly a staly se součástí kulturního dědictví 20. století. Přitom je její tvorba neoddělitelně spjatá s jejím životem: drsná zkušenost dětství, začátky na pařížských ulicích, neuvěřitelná chudoba a bída, ale i „božský hlas“, který zaujal každého okolojdoucího. První úspěchy v kabaretech i světová sláva, jaká přináleží jen těm nejlepším. A samozřejmě – láska! Ta se vine jejím životem jako červená nit, jako cit, který ji uměl naplnit a bez kterého nemohla žít.
Příběh Edithiné nedlouhé životní cesty od prvních písniček na pařížských ulicích přes slavné kabarety až po fantastický světový úspěch zaujal i slovenského básníka a dramatika Ľubomíra Feldeka. Na podkladě knihy, kterou napsala Edithina nevlastní sestra Simone Berteautová, napsal citlivou komorní hru pro tři herce a jednoho hudebníka. Hra o posledních dnech života francouzské šansoniérky Edith Piaf byla v české premiéře uveden v Divadle Na zábradlí již v roce jejího vzniku, tj. v r. 1995, od té doby se však v Praze nehrála. Byla uvedena v řadě mimopražských divadel, např. v Hradci Králové, Uherském Hradišti, Karlových Varech, dále pak v Bratislavě a ve Zvoleni, kde je na repertoáru divadla J.G.Tajovského dodnes. K obnovené české premiéře nás vedou dva důvody:
- hra je erudovaně a emotivně napsaná (zabývá se niterními pocity zpěvačky na prahu jejích posledních dní a bilancováním uměleckého života, nikoliv bulvárními aférami E.Piaf
- rok 2010 je rokem nedožitého zpěvaččina životního jubilea – 95. narozenin.
Napsal: Lubomír Feľdek,
překlad: Zora Jandová,
hrají a zpívají: Zora Jandová, Kateřina Dušková a Ester Mertová,
hudební doprovod: Ladislav Horák/ Michal Šťulík,
hudební spolupráce: Zdeněk Merta,
světla: Lukáš Brinda,
zvuk: Michal Černý,
produkce: Milan Vasil,
kostýmy: Eliška Nová,
scéna: Irena Křivánková,
choreografie: Dana Morávková,
režie: Olga Strusková.
Délka představení 100 minut s jednou 15 minutovou přestávkou.
