Každý den hrál táta na Petrofa a o víkendech po obědě jsme poslouchali klasiku z rádia. V 7. třídě jsem nechal lukostřelby a spoluzaložil školní kapelu s bratry Veselými. The Shadows se lomili k Beatles a Bee Gees, i když angličtina byla pro nás tabu. Pan Veselý byl hrdým Čechem. Nechal jsem i volejbalu a střední školu si začal kořenit zpíváním v rockových kapelách, repertoár od Beatles přes Creedance až k Lovin´ Spoonful. Vše bylo tehdy nové a dělo se poprvé. Živoucími domácími idoly se stali The Rebels, Matadors, ale i Primitives Group i Dežo Ursiny. Všichni tlačili a uměli to náramně. Flamengo tomu dalo korunu a já to zkoušel souběžně s vlastními věcmi i na na talentových soutěžích. Po nedostižném Hendrixovi a dalších mi učaroval Cat Stevens a všichni skvělí umělci světa svojí svobodnou hudbou. Prodával jsem olejové pastely na Karlově mostě. Po hraní vlastních věcích (které snad jednou ještě nahraju) po klubech a folkových festivalech přišel zlom zlomů. Začal jsem studovat zpěv na konzervatoři J. Ježka a pracoval jako rekvizitář v ČT. V 19ti jsem měl vlastní pořad v Malostranské Besedě a po dalším takovém – Čtvero ročních období s Kalandrou, Michnovou a Kováříkem – jsme se dali dohromady a založili Marsyas. Hráli jsme všude a z převzatého repertoáru se vylíhly vlastní písničky ovlivněné vším na tehdejší nekonvenční scéně. Stáli jsme zcela mimo oficiální proud a žili jsme hudbou. Stali jsme se součástí sdružení Šafrán. Pokusy o kapelové pojetí folkrockového tria vyústilo v první album, kde hráli i protagonisté Výběru Praha M. Kocáb s O. Soukupem. S nimi jsme i často hostovali, s Michalem jsem byl v úzkém kontaktu a napsal s ním i nějaké písně. Kvůli vydání alba Marsyas jsem se tehdy vrátil z cest a pobytů u I. Khunta v Amsterdamu a z Londýna, kde jsem pobýval ve u Swiss Cottage v komunitě ve viktoriánském domě. Kamarádil jsem s Ivanem Pešlem a Láďou Padrůńkem a ten mě jednoho dne nabídl post v Jazz Q. Přešel jsem a půl roku 78 jsem hrál s oběma. Na koncerty Kratochvíla, Francla, Láďu a Joan Duggan jsem předtím tehdy zbožně chodil, Martinovi textoval mnoho písní a se Zuzanou s nimi jsme hostovali v Česku, Německu a v Polsku. Poslouchal jsme John McLaughlina, Jana Hammera, Steely Dan a všechny ty nedostižné vzory. V roce 79 se nám podařilo s první ženou Taťjánou nashromáždit veškeré dokumenty a doklady k cestě na Západ a s 3-letou dcerou Danielou jsme emigrovali vlakem do Bonnu a po roce do Los Angeles. Celých těch 13 amerických let bylo plné kalifornského světla, studia umění a uměleckého neonu, galerií a art muzeí, klubů a koncertů, večírků, fotografování, koupání v oceánu, manuální práce, poznávání, kamarádství, skromného života, psaní písniček, kalifornské přírody, hraní v garážových kapelách, vlastních studií, stěhování po L.A. a výchovy a vedení dcery Daniely. Zpět mě přitáhlo ihned po převratu budování a provozování Lávky, hostování v Lucii a Výběru a navrhování a realizace interiéru veřejných prostor. V první řadě ale moje druhá žena Pavla. Ten krok jsem později – a opět po jejím odchodu před léty – mnohokrát proklínal a snil roky o Státech a mocí nad časem. Moje děti Tobiase a Mariel z tohoto manželství miluju a budu je vychovávat a starat se o ně jak budoucnost dá. V 93 jsem nahrál v produkci D. Kollera první autorské album Krev, bláto, slzy, poté žil pár let ve vakuu, vrátil se od umění naplno k hudbě, napsal Chci zas v tobě spát, Medvídka a Rouháš se bohům a Kengi pro Lucii a Hříšná těla pro A. Langerovou, jako i další věci pro druhé. S M. Cimfem jsme natočili v 02/03 další album Fabrica Atomica, koncertoval jsem se stejnojmennou kapelou a nyní se znovu obnoveným Jazz Q, v duu s J. Vopavou a se Z. Michnovou a Kalandra memory bandem a dalšími. Teď jsem ve studiu SONO a s pomocí mého kamaráda z Aljašky nahrávám třetí řadové autorské album. Vychází live 2CD Marsyas 1973 – 78 V mýdlových bublinách. Další, moje položivé, se připravuje na podzimní vydání. Nastal můj rok Vodního Draka, který jednou za 60 let určuje několik dalších 12ti letých úspěšných cyklů. Člověk jako by stále znovu a znovu začínal. O.
