Band of speed demons. Nejrychlejší balkánská dechovka se opět vrací do Prahy!
Dechovka? Ve srovnání s její středoevropskou podobou hýří tento žánr na východě Evropy úplně jinými rytmy, barvami i temperamentem. Balkánské dechovky hrají v závratném tempu, jejich hudba je intoxikovaná ohnivým vínem, po domácku pálenou rakijí, romským feelingem, zatímco další ingredience stále čekají na objevení. Když v roce 1864 získali romští nevolníci v Rumunsku svobodu, tisíce jich odjely do USA, kde se usadili v černošských ghettech. „Kdo se odváží tvrdit, že naši soukmenovci nepomáhali v Americe vynalézt jazz?“ říká Ioan, nejstarší člen Fanfare. Fanfare Ciocarlia získali v roce 2006 prestižní žánrové ocenění BBC World Music Award.
Kořeny balkánských dechovek sahají až do osmanské říše a čerpají ze stylu tureckých vojenských kapel. Dominantním nástrojem těchto „tureckých muzik“ byla původně zurna, hoboji podobná píšťala, která svým ostrým zvukem pronikla i tou nejhlasitější bitevní vřavou. V 18. století vyměnily vojenské kapely dosavadní orientální nástroje za evropské, ale původní turecký způsob hry si naštěstí ponechaly. Mezinárodnímu publiku představil tuto svéráznou hudbu roku 1995 film Underground bosenského režiséra Emira Kusturici.
Rumunská kapela Fanfare Cioacarlia představuje ve svém žánru tu nejrychlejší kapelu. Novinářům skýtá efektní přirovnání k Sex Pistols, věhlasné kapele anglického punk rocku, která nejenže hrála značně zběsile a rychle – ale navíc žádné jiné tempo neuznávala. Skupina pochází z vesnice Zece Prajini („Deset Polí“), která leží na severovýchodním okraji Rumunska, u samých hranic s Moldávií. Rumunsko je díky jazykové spřízněnosti častým cílem návštěvníků z frankofonních zemí – a slovo Fanfare ve jménu skupiny je francouzské označení pro dechovku. O něco větším tajemstvím je zahalena druhá část názvu.
Ciocarlia znamená rumunsky skřivánek, ale zároveň je to jméno jedné z nejhranějších rumunských lidových melodií, na níž po desetiletí dokazovali svoji virtuozitu oficiální folklorní ansámbly. Původně idylický evergreen nakonec neunikl jízlivé pozornosti Emira Kusturici a jeho hudebního partnera Gorana Bregoviče, kteří jej ve zmíněném filmu Underground použili pod názvem „Kalašnikov.“ Fanfare Ciocarlia skladbu hrají v původní, nepřikrášlené podobě, jak ji můžete dodnes slyšet na divokých svatebních tancovačkách východní Evropy.
Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.
