Příběh pěti dospívajících sester vyrůstajících v puritánské rodině. Dívky pozoruje skupinka stejně starých chlapců a jejich zájem se ještě zvýší po sebevraždě té nejmladší. Celá rodina i dům, ve kterém bydlí, pro chlapce předstvavuje obrovskou záhadu . Chtějí se dívkám přiblížit, seznamují se s nimi, snaží se pochopit je a jejich zdánlivé volání o pomoc. Po školním plese, kdy se jedna z dívek vrátí domů až ráno, jsou pak všechny sestry drženy v izolaci a už vůbec nevychází z domu. Chlapci s nimi stále udržují kontakt pomocí dopisů, morzeovky ap. Když se pak jednoho dne s dívkami domluví, že společně utečou, přichází už pozdě. Vyjde najevo, že dívky měly úplně jiný plán útěku- kolektivní sebevraždu. Motiv dívek zůstal dodnes nevyjasněn a chlapci- muži se záhadu stále znovu a znovu pokouší rozluštit. Podaří se jim to? Dětství a dospívání je nahlíženo v nezidealizované formě jako období uvědomění si odlišnosti sebe sama. Integrace do společnosti, touha zapadnout do kolektivu, ale zároveň se odlišovat. Zoufalé hledání někoho, kdo nám rozumí. Neustálý vnitřní boj ducha, který chce vzlétnout a vězení definitivně dané omezující tělesné schránky. Bouřlivě se probouzející sexualita, touha, fascinující odhalování tajemství opačného pohlaví. Je sebevražda snaha o romantický únik, o lepší život, nebo jen volání o pomoc a blízkost? Výrazným motivem je i otázka víry a náboženství. Přikázání, která jsou dívkám vštěpována, se neslučují s jejich pocity, touhami a přirozenými sexuálními pudy. Věčně aktuální problematika zmatku v dospívání, hledání smyslu toho, co děláme, co je špatné a co je dobré, co přirozené a co není. Díky rovině dětství, dospělosti a okolního světa vzniká v Pannenkách celistvý obraz světa kolem nás, kdy všichni chtějí „jen to nejlepší pro svoje bližní“, což často vede ke katastrofě. Premiéra 8.9.2008 v Paláci Akropolis. Režie: Zuzana Páleníková. Inscenace vznikla za finančního přispění Grantu DILIA.
