Edikanfo: Legendy ghanského highlife, u jehož zrodu stál Brian Eno

Před 41 lety, kdy africkou hudbu znala jen hrstka specialistů, vyjíždí do Ghany vizionářský producent Brian Eno, aby tam natočil album s místní skupinou Edikanfo. Nahrávka vzbudila velké očekávání, ale v Ghaně došlo k vojenskému puči. Po několik let platil zákaz vycházení po setmění, skupina se rozpadla. Úvodní skladba alba, Nka Bon, což znamená Držme spolu, se nicméně stala symbolem obrody v letech nejistoty po převratu. Dnes patří Ghana k nejstabilnějším africkým zemím, album vyšlo v reedici, a Edikanfo slaví comeback. Zajímavé je, že čtyři dekády, které mezitím uplynuly, naléhavost jejich hudby nesnížily. Naopak se zdá, že časový odstup pomohl tvorbu skupiny docenit. Hudba je navíc dokumentem magické a přelomové éry. Album vzniklo poté, kdy Eno spolupracoval s Talking Heads na jejich vrcholné desce Remain in Light, a zároveň byl okouzlen hudbou Afriky a mluvil o své vizi „africké psychedelie“. Byla to éra štědrá na nové podněty, které mají dodnes průkopnickou kvalitu. V téže době vydal Eno spolu s Jonem Hassellem průlomové album Fourth World Possible Musics, a s Davidem Byrnem My Life In The Bush Of Ghosts. Právě na toto období navazuje comeback skupiny Edikanfo.

Ghana, stejně jako Nigerie, byly součástí britské koloniální říše, což se otisklo i do tamní hudby. Místní styly se tu prolínaly s populární hudbou anglofonního světa, a to byl jazz swingové éry. Výsledkem se stala afro-swingová fuze zvaná highlife, černošské taneční kapely hrály na kouzelně rozladěné žestě. Tuto poněkud archaickou formu pak v Nigerii dramaticky změnil afrobeat saxofonisty Fely Kutiho, jehož inspiroval americký funk. V zemích frankofonní Afriky se vývoj ubíral odlišnou cestou, a proto je dnešní hudba z Mali, Konga či Senegalu tak odlišná od toho, co se hraje v Ghaně. Rozdíl je i v tom, jak snadno se šířily africké styly do Evropy. Pro frankofonní hudebníky vedla dobře prošlapaná cesta přes Francii a Belgii, zatímco hudbu z Ghany západní publikum teprve objevuje. Ghana dnes představuje stabilní zemi s velkým potenciálem, vznikají tu kulturní veletrhy a další akce, které fungují jako nabídka pro západní festivaly. Lze tedy očekávat, že právě odtud budou do Evropy proudit v příštích letech nové talenty – a právě Edikanfo může sloužit jako příklad.