Dudu Tassa & The Kuwaitis – “Iraq’n’roll” Aneb židovský protějšek Rachida Tahy s kořeny v Bagdádu. I když Dudu Tassa je v Izraeli hvězdou první velikosti, projekt The Kuwaitis se mainstreamu vymyká a navíc je vzrušující expedicí do arabského světa. Tassův dědeček Daoud Al-Kuwaity spolu se svým bratrem Salehem patřili k hudebním celebritám na dvoře iráckého krále Faisala a před 80 lety pomáhali budovat hudební vysílání v Bagdadu. K novému životu v současném Izraeli jejich hudbu vzkřísil o dvě generace mladší Dudu Tassa, který se dokonce naučil arabsky, aby písně mohl zpívat v originále. Rockové obsazení rozšířil o housle, cello a arabskou citeru qanun. Kritika píše: "Zní to jako kdyby Rachid Taha zapojil arabský pop chaabi do zesilovačů Led Zeppelin." Při hlubším poslechu ale objevíte zásadní rozdíl. Tassa čerpá přímo ze zdroje a jeho hlas zdobí všechny ty úžasné ornamenty a jemné posuvy, typické pro země Východu. Na světové turné si Tassu jako předskokana vybrali Radiohead, společně zahájili festival Coachella a a českému publiku se Tassa & The Kuwaitis představili na

Respect Festivalu a Colours Of Ostrava

Další průlom přineslo nové album El Hajar s hostujícími arabskými zpěvačkami a propracovanou kombinací elektrických a akustických nástrojů. Tassa se se svým dědečkem nikdy nesetkal, narodil se pár měsíců po jeho smrti, zatímco jeho bratr, Tassův strýc Saleh, zemřel o devět let později. Příběh obou bratří má zajímavý začátek. Od otce, který byl obchodník, dostali jako dárek z cesty do Indie hudební nástroje, housle a loutnu oud. Obou se pak bratři drželi celý život. Irák byl tehdy součástí Osmanské říše, a turecká koloniální správa nedovolila muslimům hrát hudbu, to bylo považováno za podřadnou práci. Židé toto vakuum vyplnili, a i když oficiálně byli diskriminováni, v každodenním životě to příliš nepociťovali. Právě díky hudbě se bratři Al Kuwaity stali oblíbenci královské rodiny v Bagdadu, a vládce Kuwaitu Mubarak al Sabah si je dokonce vybral, aby mu hráli na svatbě. V roce 1933 bratry vyhledala nejvýznamnější hudební osobnost arabského světa, egyptská zpěvačka Um Kulthum, a objednala si u nich skladbu. Během druhé světové války ale v arabském světě sílil antisemitismus, pro řadu arabských diktátorů se vzorem stal Adolf Hitler, a roku 1952 se bratři nakonec rozhodli vystěhovat do Izraele. Na mezinárodním letišti v Bagdádu tehdy došlo k neobvyklé události. Na přistávací dráhu vjela limuzína a zablokovala cestu startujícího letadla – ne ve snaze zabránit nějakému zločinu, ale aby doručila osobní zprávu. Vládce Kuwaitu, Mubarak al Sabah, žádal židovské hudebníky, aby si to přece jen rozmysleli a neodjížděl do Izraele. Ale i po jejich odchodu zůstala jejich hudba v arabském světě tak populární, že ji z radia poslouchali v zákopech arabští vojáci i v době válek proti Izraeli. Mnozí se mylně domnívali, že jde o lidové písně z Iráku, což způsobil Saddám Husain, když poručil jména židovských autorů z nahrávek odstranit. Po příjezdu ale Izrael nebyl na hudbu obou bratrů připraven, v zemi naopak převládal názor, že je nutno se oprostit od vazeb na minulost v arabských zemích. Navzdory předsudkům proti arabské hudbě ale Saleh a Daoud našli odbytiště pro svoji hudbu ve vysílání The Voice of Israel, směrovaném na arabské země. Dudu Tassa zdědil hudební geny po svých předcích, první album natočil ve 13 letech. Když později objevil hudební odkaz dědečka a strýce, vnímal to jako zásadní životní zlom. Následoval pečlivý a dlouhý proces hledání a znovunalézání, který zachycuje dokumentární film Iraq’n’roll. Roku 2012 získal Dudu Tassa spolu se svým basistou Nir Maimonem izraelskou cenu ACUM za nejlepší hudební produkci a roku 2014 cenu jako nejlepší skladatel. V Evropě představil svoji hudbu roku 2012 na festivalu Babel Med, následovalo americké turné a koncerty na veletrhu SXSW v Austinu i vystoupení na zasedání Spojených národů v New Yorku.