U českých znalců elektronické hudby je islandský ansámbl GusGus legendou: Stephan Stephensen (alias President Bongo), jeho dlouholetý vůdčí duch, k nám přijíždí se svým novým projektem. Serengeti je kulminací jeho více než dvacetileté dráhy a navazuje na elektronické postupy, které zasazuje do vybroušené filmově¬scénické performance. Silnou oporou teamu je bubeník Sigtryggur Baldursson, zakladatel Sugarcubes, s nimiž před 30 lety začínala Björk. Stephensena inspirovaly osobní zážitky z Afriky: „Zatímco Island byl osídlen mnohem později, Afrika je kolébkou lidstva a divoká zvěř migrující pláněmi Serengeti pro mě byla životním zážitkem.“ V hudbě se prolínají inovativní koncepce s elektronikou, tribálními perkusemi, akordeony i pouštními kytarami, projekt získal superlativní kritiky na tak exkluzivních přehlídkách jako Sonar Reykjavik či Iceland Airwaves. Rok po svém posledním českém koncertě odešel Stephan Stephensen ze sestavy GusGus, s níž po dvě dekády sklízel úspěchy na celém světě. Bohatě při tom využil zkušeností s umělci z dalších disciplin ¬ režiséry, výtvarníky, návrháři. Stephensen jim říká The Emotional Carpenters, tedy Tesaři emocí, což je i název jeho nové skupiny. Jedná se o komplexní projekt sahající od hudby přes vizuální a scénické složky až po filmové discipliny jako makeup a účesy. Všechny dílčí roviny tu řídí jeden umělecký vedoucí ¬ přesto nejde o rutinní „sólový“ projekt, ale o kolektivní využití dílčích dovedností. Hudba graduje, napětí narůstá jako v kompozici vážné hudby, změny ale nejsou ani příliš zbrklé ani příliš pomalé, což by hrozilo nudou. Všichni účinkující ¬ kytarista, hráč na perkuse i hudebníci u elektronických pultů postupují v harmonické souhře a připomínají spíš hráče symfonického orchestru než rutinní elektronickou kapelu. Tématem je příroda nejznámějšího afrického parku Serengeti na hranicích Tanzanie a Keni. Denní i roční cykly tu řídí změny větru, počasí i pohyb zvířat. Stephensen po Africe cestoval a vystoupil i na Kilimanjaro. Jeho hudební vize kombinuje prvky, které před ním nikdo podobným způsobem nespojil, včetně avantgardního kraut¬rocku, afrických rytmů i jazzu. Výsledkem je fascinující fuze, která osloví publikum jazzových klubů, milovníky elektroniky i rockové avantgardy.

Suport B4 Die Mitternachtmaus

B4, kteří mají doma jednu cenu Vinyla, se s léty stylově posouvají: od psychedelie a jamsessionové atmosféry staršího alba Ringo George Paul John k písním, nejúspěšněji na skutečně mimořádném albu Lux oxid (2012). Teď se rozhodli natočit písně Plastiků: všechny texty jsou ovšem přeložené do němčiny. Už proto, že B4 měli vždycky rádi germánský krautrock. Nebudeme se zdržovat ujištěním, že na nové verze starých písní má každý z nás právo: to je samozřejmost. B4 byla navíc – přes rozdílný zvuk – velmi věrná plastikovským principům: s vášní trvá na rytmu, stejně jako Hlavsovo družstvo ráda ve správný čas uletí k chaosu, skrze opakované figury jako by se tu vážil čas. I ten hlas Tomáše Procházky zkreslený vocoderem jako by odkazoval k izolaci a odosobnění, které Milan Hlavsa dobře znal – jen je vyjadřoval jinými prostředky. K elektronice ovšem měl po léta blízko: od experimentů s těreminem po pozdní syntezátorovou kapelu Fiction. Tohle všechno ukazuje, že B4 nestavěli výraz pro Die Mitternachtmaus náhodně.