Takuya Kuroda: Mistr jazzové trubky i stylových přesahů.

Kuroda patří k hráčům, kteří podobně jako Miles Davis neustále zpochybňuje žánrové hranice, a každým albem svůj styl posouvají do nových teritorií. Čerpá z funku, soulu, i rytmické údernosti hip-hopu. S jazzovými studiem začal v rodném Japonsku, po přesunu do USA pokračoval na Berklee Schol of Music, kde se seznámil se zpěvákem José Jamesem, s nímž natočil dvě alba. „Nikdo nehraje jako Takuya,” tvrdí James. “Jeho tón, vřelost i způsob, jak hudbou vypráví příběhy, mě řadu let inspirovaly.“ Dnes patří Kuroda mezi elitu a nejžádanější hráče. Jeho čtvrté album Rising Son vyšlo na prestižní značce Blue Note, která si u něj objednala i nahrávku pro kompilaci coververzí Blue Note Voyage. Kurodův styl ovlivnila spolupráce s newyorskými afrobeatovými kapelami Antibalas i Akoya Afrobeat Ensemble, na jeho posledním albu Fly Moon Die Soon hostuje Herbie Hancock.

I když hudba je ryze abstraktní umění, Kuroda dokáže své skladby propojit s příběhy, které účinně podkresluje preciznost a naléhavost rytmické linky. Svému šestému albu dal na první pohled jinotajný název Fly Moon Die Soon — za nímž se ovšem skrývá pečlivě formulovaná úvaha. „Celé to album je o ironickém kontrastu: příroda je úžasně krásná a lidstvo vedle ní působí jako velkolepá obscénnost. Melodie i rytmické linky tu poletují mezi spiritualitou a vulgárností,“ vysvětluje Kuroda. Název je postaven na čtveřici slov, která v angličtině vytvářejí zvukomalebný rým. „Fly Moon, Měsíc v rozletu, to je úžasný majestát přírody, Die soon, brzy zemřeš, to je lidstvo, jehož život je ve srovnání s přírodou mnohem kratší. Tou myšlenkou chci vyjádřit respekt vůči přírodě i humanitě. Celé mě to napadlo, když jsem cestoval do Údolí smrti na pomezí Kalifornie a Nevady, kde vznikly fotky doprovázející mé album. V noci jsem se díval na obrovský zlatý měsíc a hvězdy zářící na jasné obloze uprostřed poušti. To byla ta nejúžasnější scenerie, jakou jsem v životě viděl.“