X
úterý 10. 9.
PŘELOŽENO - METÁ METÁ /BR
19:30, Velký sál
dočasně mimo provoz

info

KONCERT PŘELOŽEN

Z důvodu úrazu kytaristy ruší kapela Metá Metá sve podzimní evropské turné a překládá ho na příští krok. Náhradní termín koncertu oznámíme hned jak ho dostaneme od managementu kapely. Vstupenky zůstávaji v platnosti, ti kteří chtějí vstupné vrátit musí tak učinit tam, kde je zakoupili. Vstupenky zakoupené na Respect festivalu je možné vrátit na kterémkoli koncertu Rachotu nebo v kanceláři Rachotu po předchozí telefonické domluvě.

Hudební elita ze Sao Paula, největšího města Brazílie i jižní polokoule. Rituály candomblé mají podobně jako voodoo základ ve světě afrických duchů. Hudebníci doprovázeli legendu samby Elzu Soares i bubeníka To- nyho Allena, spoluhráče Fely Kutiho. Metá Metá se vraí do Prahy v základní sestavě v rámci turné ku příležitosti znovuvydání svého prvního alba Metal Metal Navzdory názvu nečerpá Metá Metá z metalu, ale z Afriky a svůj styl definuje jako afropunk. Hlavní oporou je kytarista Kiko Dinucci , vůdčí duch hudební scény Sao Paula, největšího města Brazílie i jižní polokoule. Důležitou inspirací jsou rituály candomblé, které mají podobně jako voodoo základ ve světě afrických duchů. Zpěvačku Jucaru Marcal zdobí tetování sekyry, která má ostří na obě strany: „Tu zbraň vlastní Chango, vůbec nejmocnější z afrických bohů, symbol rovnováhy a spravedlnosti.“ Hudebníci sledují řadu paralelních projektů – doprovázeli osmdesátiletou legendu brazilské samby Elzu Soares i nigerijského bubeníka Tonyho Allena, který byl spolu s Felou Kutim iniciátorem stylu afrobeat. Právě Allen skupině navrhnul africké jméno Metá Metá, které znamená „stále tři“. Na mezinárodní scénu sestava pronikla albem Metal Metal, které sklidilo nadšené recenze v The Guardian i Rolling Stone, následovaly koncerty na festivalech Roskilde a Rudolstadt. Zatím poslední album MM3 navíc čerpá z Maroka, Etiopie a Mali. I když se natáčelo pouhé dva dny, přináší posun k temnějším, ale přitom k tanci svádějícím strukturám. Představuje též velký kompoziční posun, se sofistikovanými jazzovými harmoniemi i fascinujícími a typicky africkými tónovými řadami. Základní trojčlenné obsazení rozšířili další dvě instrumentální esa saopaulského tavícího kotlíku, basista Marcelo Cabral a bubeník Sergio Machado, jako skladatel přispěl i jeden z nejslavnějších brazilských umělců, Siba, zakladatel skupin Mestre Ambrósio a Fuloresta. Rituály candomblé vznikly propojením katolicismu s africkými božstvy, jimž se v jazyce yoruba říká “orisha”. Jucara Marcal vysvětluje: “To je svět, z kterého čerpáme, studovali jsme archivy v knihovně v Sao Paulu, poslouchali staré desky na 78 otáček, a našli tam třeba píseň jen s perkusemi a zpěvem, adaptovali jsme ji pro naše obsazení. Candomblé nebylo přímo zakázané, ale černoši v Brazílii ty rituály pěstovali soukromě mimo kostel, doma, v rodině, na dvorku, jako původně v Africe. My jsme v tom vyrůstali, je to součást naší každodenní praxe, ne něco z daleka o čem jsme se jen doslechli. Nedržíme se ale žánru, od těch škatulek naopak utíkáme, když zjistíme, že to co hrajeme se něčemu příliš podobá, hned se vydáme opačným směrem. Experimentujeme, hledáme nové věci, míříme na neobjevená místa. Tahle metoda je ale v umění naprosto obvyklá, hledáte nové věci a vyhýbáte se těm dříve použitým. “


X