Yossi Fine & Ben Aylon
Jedno z největších překvapení festivalu Respect 2018 se vrací do Prahy! Trans a blues z pouští Izraele a Afriky
Jeden z nejoriginálnějších hudebníků dnešního Izraele vás svým rastafariánským zevnějškem snadno uvede v omyl: jeho matka je sice zpěvačka z Karibiku, ale otcem je ruský Žid. V New Yorku hrál s Davidem Bowiem, Lou Reedem a Johnem Scoffieldem, v Izraeli i ve světě produkoval desítky špičkových alb, která získala zlatý či platinový status i nominaci Grammy. Léta vedl skupinu Ex-Centric Sound System, propojující africkou hudbu s elektronikou a živými bubeníky. Pokračováním je projekt s Benem Aylonem, mistrovským bubeníkem, který africké rytmy posouvá do nového rozměru, třetím členem je Lior Romano, hudebník zodpovědný za úspěchy slavné izraelské zpěvačky Ester Rady. Zatím jediné album, Music From The Blue Desert, čerpá z hudby Sahary i izraelských pouští, a představuje tak významné obohacení žánru známého jako pouštní blues. K dalším inspiracím patří arabské rytmy dabke i rituální hudba černošského bratrstva Gnawa z Maroka.
Ben Aylon strávil řadu let studiem se špičkovými africkými bubeníky a hraje na unikátní bicí soupravu, sestavenou z bubnů z Guineje, Senegalu a Mali, díky níž dokáže vzbudit dojem, že posloucháte celý ansámbl bubeníků. Jeho dalším projektem je skupina Gulaza, čerpající z hudby Jemenu. Yossi Fine tvrdí, že k africké hudbě ho přivedl dnes už nežijící kytarista Ali Farka Toure: “Když jsem natáčel v Mali, bydlel jsem v jeho domě. Hudba ze Sahary, pouštní blues, mě očarovalo, u nás v Izraeli máme taky poušť, takže vím že styly z pouště mají řadu věcí společných. Postavil jsem si kytaru, na kterou lze hrát čtvrttóny. Abych toho docílil, přidal jsem další pražce – a potom jsem se musel znova naučit hrát.” Yossi Fine žil od svých dvaceti let v New Yorku, a důležitým momentem pro jeho další dráhu bylo setkání s jazzovým vizionářem Gilem Evansem: “Do jeho kapely jsem se dostal tři roky před jeho smrtí a naučil jsem se od něj jedno základní pravidlo: pro aranžéra je nejdůležitější do skladby příliš nešťourat. Gil Evans byl muzikantsky nejsvobodnější člověk, jakého jsem potkal, spoustu toho věděl a v hudbě vytvářel neuvěřitelná spojení. Pak jsem se vrátil do Izraele a začal experimentovat s africkou hudbou, s hip hopem, s dubem. Koncert ghanského bubeníka Nany Dadzieho mě úplně odrovnal – a tehdy vznikl Ex-Centric Sound System. Nechtěli jsme užívat klávesy. Abychom dosáhli plnějšího zvuku, přidali jsme k africkým nástrojům zpožďovače, dub, efekty. Výsledkem je stejně plný zvuk jaký by vznikl s klávesami – až na to, že je daleko zajímavější.
