Vzácným hostem prvního podzimního večírku Music Infinity bude multiinstrumentalita Stephan Micus, jeden ze zakladatelů a průkopníků world music. Německý rodák má za sebou čtyři dekády neúnavného hudebního hledačství a intenzivních kontaktů s hudebními tradicemi celého světa. Výjimečnému skladateli i hráči na exotické nástroje připadne 30. září v pražském kostele U Salvatora také role hlavního gratulanta Ireně a Vojtěchovi Havlovým, kteří zde oslaví třicet let svého působení v krajinách vážné, meditační či ambientní hudby.
Když americký časopis Billboard v roce 2000 napsal, že „dějiny world music začínají se Stephanem Micusem“ rozhodně nepřeháněl. V Německu narozený hudebník totiž objevoval vzdálené hudební kultury a hrál na nástroje neznámé západním posluchačům ještě v době, kdy termín world music oficiálně neexistoval. Od poloviny sedmdesátých let se na jeho nahrávkách objevují tradiční nástroje od Afriky po Blízký Východ až po Orient, které Micus vždy ovládl pod dohledem lokálních učitelů. Místo imitování cizích kultur nicméně používá postupy etnické hudby pro své vlastní skladatelské účely a pod jeho rukama tak vzniká zcela unikátní hudba překračující všechny hranice i pravidla. „Existují hudební nástroje, u nichž stačí jeden tón a přenesou vás do svého přirozeného prostředí. Mým cílem je s těmito nástroji stvořit celý nový svět.“ vysvětluje Micus svoji metodu v rozhovoru.
Za iniciační zážitek považuje Micus svoji první cestu do Maroka v šestnácti letech. Od té doby je permanentně na cestách a neustále nasává nové zážitky v nejrůznějších koutech světa. Jeho diskografie se otevírá v roce 1976 s albem Archaic Concerts, na němž kombinoval bambusovou flétnu šakuhači a citeru. Intenzivní trénink v klášteře v japonském Kjótu zhodnotil i na o rok mladší desce Implosions, s níž se začíná jeho dlouholetá spolupráce s legendární značkou ECM. Na ní vydal přes dvě desítky alb, z nichž každé nabízí unikátní zvukové dobrodružství. Na Towards The Winds je ke slyšení arménský duduk, na Twillight Fields ozvučené kameny a loňské album Panagia je zasvěcené osobním interpretacím modliteb byzantských Řeků. K zásadám Micusovy práce patří také to, že na svých albech hraje zásadně sám a při koncertech nepoužívá předtočené zvuky.
Stephan Micus bude mít v Praze ještě jeden příjemný úkol a to sice pogratulovat svým blízkým přátelům – manželské dvojici Vojtěch a Irena Havlovi. Poslední zářijový večer v kostele U Salvatora bude patřit také jim, výrazní představitelé domácí experimentální hudby zde koncertem oslaví třicet let své spolupráce. Tvorba manželů Havlových kombinuje prvky etnické a duchovní hudby, zasahuje ale i do vážnohudebních experimentů či moderního ambientu. Charakteristickým nástrojem Havlových je středověký smyčcový nástroj viola da gamba (altová a tenorová), který doplňují například tibetské mísy, piano či violoncello. Jejich věhlas dávno překročil hranice naší země – pravidelně koncertují po celém světě a vystupovali například po boku Sufjana Stevense či Clogs.
Havlovi se potkali v polovině osmdesátých let v experimentálním ansámblu Capella Antiqua e Moderna, k vlastní tvorbě se dostali teprve ke konci dekády v triu s Oldřichem Janotou. Po revoluci využili šance cestovat a v Indii se inspirovali místní lidovou a duchovní hudbou. Následná alba jako Malé modré nic či Tajemná gamelánie už je představují jako osobité tvůrce se specifickým hudebním jazykem, mezi jehož výrazové prostředky patří něžnost na hraně ticha i hypnotické prvky meditační hudby. Napsali také soundtracky k několika filmům, audiovizuálním projektům či divadelním a tanečním vystoupením.
